O Karlovi IV.

AKTUÁLNÍ INFORMACE HLEDEJTE PROSÍM od 1. 12. 2015 NA WWW.OTECVLASTI.EU

Karel IV.

1316     se narodil v Praze jako prvorozený syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny

1316     při křtu mu bylo uděleno jméno Václav

1319     jako Václav (později Karel) byl otcem odebrán z péče matky a uvězněn na Lokti

1319     byl internován otcem na Křivoklátě

1322     narodil se jeho bratr Jan Jindřich, budoucí markrabě moravský

1322     proběhla svatba Marie Lucemburské, sestry Jana, s francouzským králem Karlem IV. Sličným

1323     byl povolán otcem do Paříže  

1323     přijal při biřmování jméno Karel; téhož dne se oženil s Blankou s Valois, sestrou budoucího francouzského krále Filipa                    VI.

1330     byl povolán otcem do Lucemburska

1330     jeho matka Eliška Přemyslovna zemřela ve Zbraslavském klášteře

1331     byl povolán otcem do Itálie

1331     otec ho jmenoval místodržícím na lucemburských panstvích v Itálii

1333     příjezd do Prahy

1334     byla vydána první Karlova listina jako moravského markraběte

1334     byla zahájena obnova královského paláce na Pražském hradě

1334     příjezd Blanky z Valois do Prahy

1334     byl uzavřen druhý sňatek Karlova otce Jana s Beatricí z Bourbonu v Paříži

1335     narození první Karlovy dcery Markéty

1335     návrat otce Jana do Prahy - počátek konfliktů otce a syna

1339     Karel IV. založil kolegiátní kapitulu Všech svatých na Pražském hradě

1341     na zemském sněmu v Praze byl jmenován následníkem trůnu

1343     volba Arnošta z Pardubic pražským biskupem

1344     bylo pražské biskupství povýšeno na metropolitní arcibiskuptsví

1344     byl položen základní kámen ke Svatovítské katedrále

1346     Karel zvolen řmským králem v Rhensu

1346     český král Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku

1346     Karel byl korunován na římského krále v Bonnu jako Karel IV.

1347     proběhla Karlova a Blančina korunovace v Praze na českého krále a královnu

1347     Karel založil kostel Panny Marie Sněžné jako součást karmelitánského kláštera

1347     Karel založil klášter na Slovanech (v Emauzích)

1348     založení Nového Města pražského

1348     vydání základních státoprávních listin a zakládací listiny pražské univerzity (studium generale) se čtyřmi fakultami

1348     byl položen základní kámen ke hradu Karlštejnu

1348     zemřela Karlova manželka Blanka z Valois

1349     uzavřen sňatek s druhou manželkou Annou Falckou v Bacharachu

1349     proběhla korunovace Karla a Anny Falcké v Cáchách za římského krále a královnu

1349     proběhla korunovace Anny Falcké v Praze za českou královnu

1349     Karel udělil Moravu jako léno České koruny svému bratru Janu Jindřichovi a jeho dědicům

1350     Karel založil kostel Panny Marie a Karla Velikého s klášterem augustiniánů - kanovníků na dnešním Karlově na Novém                   Městě pražském

1350     Karel utrpěl vážné zranění pádem z koně a dočasné zranění

1353     úmrtí druhé manželky Anny Falcké

1353     svatba s třetí manželkou Annou Svídnickou

1353     korunovace Anny Svídnické v Praze 

1355     Karel byl korunuván "železnou" lombardskou královskou korunou v Miláně

1355     císařská korunovace Karla a Anny Svídnické v Římě

1355     svatováclavský sněm v Praze, kde byl odvolán zemský zákoník - tzv. Maiestas Carolina

1355     Karel porpvé oficiálně navštívil Karlštejn

1356     básník Francesco Petrarca se v Praze setkal s Karlem

1356     byla vydána Zlatá bula Karla IV.

1357     byla vydána zakládací listina pro kapitulu na Karlštejně

1360     Karel nechal vybudovat zeď, později zvanou "Hladová", posilující opevnění Menšího Města pražského (Malé Strany) a                         také Pražského hradu

1361     narození Karlova syna Václava na hradě v Norimberku

1362     úmrtí manželky Anny Svídnické

1363     svatba v Krakově se čtvrtou manželkou Alžbětou z Pomořan a Wolgastu

1363     dvouletý Karlův syn Václav korunován v Praze za českého krále jako Václav IV.

1363     Alžběta Pomořanská byla korunována za českou královnu v Praze 

1365     Karel byl korunován v Arles na arelatského krále

1367     byla vysvěcena kaple sv. Václava v pražské katedrále

1368     narození syna Zikmunda v Praze

1370     narození syna Jana (Zhořeleckého)

1370     proběhla svatba Václava IV. s první manželkou Johanou Bavorskou v Norimberku

1373     Karel udělil Braniborsko v léno svým synům Václavovi, Zikmundovi a Janovi (Zhořeleckému) a jejich dědicům

1375     zemřel Karlův bratr Jan Jindřich, markrabě moravský

1376     byl Václav zvolen římským králem ve Frankfurtu nad Mohanem

1376     Václavova korunovace římským králem v Cáchách

1376     ustanovení o rozdělení nástupnictví mezi Karlovy syny - Václava, Zikmunda a Jana (Zhořeleckého)

1378     zemřel v Římě papež Řehoř XI., následují spory při volbě nového papeže, které vrcholí papežským schizmatem

1378     Karel IV. umírá kolem sedmé hodiny večerní na Pražském hradě na zápal plic ve věku šedesáti dvou a půl roku

1378     ve dnech 11. až 15. prosince probíhají smuteční obřady. V pohřební řeči je císař Karel IV. Lucemburský poprvé nazván                     Otcem vlasti s odvoláním na tradiční titul římských senátorů. Je pochován v královské hrobce chrámu sv. Víta na                               Pražském hradě po boku svých manželek.

  • Jestliže král zamýšlí shromáždit poklad loupením a nespravedlností, zamýšlí něco, co není pravda, protože takovým způsobem se poklad hromadí jen za cenu pustošení země.
     
    (Karel IV.)
  • Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený.
     
    A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem.
     
    (Karel IV.)
  • Jestliže král opomene zkoumat činy svého lidu, svých rytířů a svých nepřátel, pak jednoho dne nebude bez starosti o svou vládu.
     
    (Karel IV.)
  • Jak dobře je lidu, jehož král dokáže věci jasně posoudit, umí se rozhodnout a zná, co má znát.
     
    A jak špatně je lidu, když králi něco z toho chybí.
     
    (Karel IV.)
  • Když král pohrdne nějakou maličkostí z toho, oč má pečovat, maličkost přestane být maličkostí.
     
    Podobně se u nemocného tělesná slabost rozmůže a ochromí celé tělo, pokud se jí nevyjde vstříc s lékem.
     
    (Karel IV.)
  • Pokud se král nechá ošálit lichotkami nepřítele, jeho sladkými slovy, a nepřihlédne k jeho činům, bude nepřipraven, až jej nepřítel náhle napadne.
     
    Stejně tak neunikne smrti, koho náhle a nečekaně napadne svým skokem lev.
     
    (Karel IV.)
  • Pro krále je důležité vybavit syna znalostmi o tom, jak uchovat královskou moc, jak být spravedlivý k lidu a jak zvládat vlastní špatnost.
     
    Ať jej nenechá trávit mnoho času lovem nebo jiným touláním, ale naučí jej jasně se vyjadřovat a zařídí, aby se vyhýbal marnostem.
     
    (Karel IV.)
  • Pro krále je důležité, aby se jeho dobrodiní projevovalo na mužích dobrých a na těch, kdo usilují o vědění.

    Budou se pak více snažit tyto vlastnosti pěstovat.

    (Karel IV.)

  • Když král chce, aby někdo poskytoval nějakou službu, je pro něj důležité nejprve poznat mravy toho člověka, a jak dokáže řídit sebe, svůj dům a své blízké.

    Když se král dozví, že má dobré mravy, zvládá své postavení, dbá zákona a trpělivě snáší potíže, jež ho potkávají, ať potom zařídí, aby mu sloužil, pokud k němu nechová zášť.

    (Karel IV.)

  • Vím, že ryzí přítel, jenž tě miluje, je lepší než bratr ( i otec i matka), který si přeje tvou smrt, aby zdědil tvůj majetek.
     
    (Karel IV.)
  • Všechno na světě dychtí po své obdobě.

    (Karel IV.)

  • Když někdo nedokáže zkrotnout a zklidnit se laskavou domluvou, postarej se, aby zkrotnul potupným a drsným potrestáním.

    (Karel IV.)

  • Zdravé tělo je velké bohatství a spokojené srdce velká radost.

    (Karel IV.)

  • Poslušnost z lásky je pevnější než poslušnost z nadvlády a strachu.

    (Karel IV.)

  • Zkušenost s věcmi bývá příčinou cenného napomenutí a výhled na jejich konce příčinou pevné věrnosti.

    (Karel IV.)

  • Na tomto světě je dobré a vznešené mít dobrou pověst, na onom zase nebýt trestán.

    (Karel IV.)

  • Zdravější je mlčet, než mluvit s hlupákem a vyhledat samotu než se spolčit se zlými lidmi.
     
    (Karel IV.)
  • Když je král zločinec, je lépe tomu, kdo se s ním nestýká, než tomu, kdo u něj má významné postavení.

    (Karel IV.)

  • Lepší je člověk neplodný, než člověk s nejapným synem.

    (Karel IV.)

  • Lépe je stýkat se s moudrým chudákem než s bohatým hlupákem.

    (Karel IV.)

  • Prostřednictvím moudrosti lze dojít pokory, dobré vůle, zbožnosti a vyhnout se hříchům.

    (Karel IV.)

  • Kdo hledá moudrost, aniž by četl a lopotil se ve snaze ji získat, nejedná správně.

    Kdo se domnívá, že už ji má, jen trochu nedokonalou, neví nic.

    (Karel IV.)

  • Kdo má dluhy v díle, jimž je povinen svému Stvořiteli, má jistě v každém jiném dobrém díle dluhy mnohem větší.

    (Karel IV.)

  • Nevěř tomu, kdo tvrdí, že zná pravdu a přitom dělá její opak.

    (Karel IV.)

  • Děti touží po sladkostech a nepřestanou je jíst, ani když se jim bude bránit.
     
    Podobně nedokážou držet půst lidé hloupí a cítící náchylnost k tělu. Milují život, ale jen kvůli sobě.
     
    Naopak lidé moudří mají na životě rádi pouze to, že mohou konat dobro. A pak se zříkají potěšení světa, protože ta jen škodí. Mohou sice souviset s různými činnostmi a touhami, ale povahu mají podobnou.
     
    (Karel IV.)
  • Jak by se mohli rovnat činy těch, kdo se snaží dosáhnout věcí užitečných a stálých, a činy těch, kdo pouze touží dosáhnout úkonů plných rozkoše?

    Jinými slovy: žádným způsobem se nemohou rovnat. Je velký rozdíl mezi tím, kdo se snaží poskvrnit špínou škodlivou na tomto světě i na onom, a mezi tím, kdo se odtud snaží pozvednout úmyslem stvrzeným na nebesích.

    (Karel IV.)

  • Kdo pomíjí věci neškodné a lopotí se, se škodlivými, nemá se považovat za pilného.
     
    (Karel IV.)
  • Moudrý člověk snáší hořkost a útrapy jako by byly sladké jak med, protože ví, že nakonec budou neškodné.

    (Karel IV.)

  • Jak dobré a užitečné je činit dobře těm, kdo si to zaslouží, a jak špatné a bez užitku těm, kdo nikoli.
     
    Kdo tohle dělá, mrhá svým úsilím. Kdo činí dobře těm, kteří si to nezaslouží, dopadne jako déšť na písku. Zmizí v něm beze stopy.
     
    (Karel IV.)
  • Člověka se nesluší posuzovat podle řečí, ale podle činů.

    Řeči totiž většinou projdou bez následků, zatímco po činech přichází prospěch nebo újma.

    (Karel IV.)

  • Když se almužna předá ubožákovi, jenž ji potřebuje, je očividně prospěšná.

    Lék také uzdravuje, pokud se vhodně podá nemocnému.

    Ovšem poskytnout almužnu nepotřebnému je jako podat nemocnému nevhodný lék.

    (Karel IV.)

  • Kdo se drží daleko od hlupáků, drží se daleko od špíny a nechává svůj zrak i sluch, aby si od ní odpočaly.

    (Karel IV.)

  • Ze všeho času, vymezeného pro lidský život je pěkné to, co zabírá služba Bohu konáním dobra.
     
    Prostředí je to, co zabírají nezbytnosti, jichž se nelze zříci, jako jsou jídlo, pití, spánek a léčba občasných nemocí.
     
    Špatné je, co zaberou zlé činy.
     
    (Karel IV.)
Facebooková stránka k 700. výročí narození Karla IV.

https://www.facebook.com/vyroci700let

 

Spolupracujeme

  • Za finančního přispějí Karlovarského krajeStatutární město Most
    Projekt realizován za finanční podpory Karlovarského kraje - Živý krajMinisterstvo zahraničních věcí
    Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyMinisterstvo pro místní rozvoj
    Správa Pražského hraduKancelář prezidenta republiky
    Hlavní město PrahaSenát parlamentu České republiky
  • Pražská informační službaStředočeský kraj
    Doba KarlovaBludiště
    Český rozhlasPLZEŇ 2015
    Ústecký krajMěsto Kadaň

mapa webu